Třetí místnost (refektář) - lékárna 19. století a prvé poloviny 20. století

Třetí místnost byla původně klášterní jídelnou, refektářem. Jsou tu vystaveny další dvě skříně (podstavy se zásuvkami) z Jáchymova, mosazný hmoždíř z brněnské lékárny „U zlaté koruny“ z roku 1791, část klasicistního repositoria z lékárny v České Kamenici z roku 1792 se zdejšími původními stojatkami (obsahujícími zbytky původního obsahu), osazené ještě různými stojatkami (fajáns, kamenina, krystal) ze samého konce 18. století. Začátek 19. století reprezentuje sada stojatek z poděbradské lékárny z mléčného, opálového skla, z roku 1818. Vývoj lékárenských stojatek je pak možno sledovat v repositoriích kolem celé místnosti. V rohové zasklené skříni (nalevo od vchodu do čtvrté místnosti) jsou k vidění další, výtvarně zajímavé stojatky z opálového skla, ale především soubor porcelánových stojatek vyrobených ve vídeňské porcelánce roku 1794 pro lékárnu „U milosrdného samaritána“, kterou tehdy v Lanškrouně zakládal vědecky vynikající lékárník PhMr. Christian Polykarp Friedrich Erxleben (1765-1831). Jsou asi prvým datovaným použitím porcelánových nádob pro léčiva v lékárnách Českých zemí (ČZ). Skříňka na léčiva z chotěbořské lékárny, s čely zásuvek krásně malovanými imaginárními krajinami a zvířaty, se hlásí ještě do 18. století.
Devatenáctý věk reprezentují: diplom pražské Univerzity Karlo-Ferdinandovy pro magistra farmacie (PhMr) Jana Dobromila Arbeitera (1794 až 1870) z roku 1822, portréty lékárníků PhMr. Heinricha Hofmanna a jeho ženy, malostranského lékárníka „U černého orla“ PhMr. Benjamina Fragnera (1824-1886), jednoho ze zakladatelů české velkovýroby speciálních léčivých přípravků. Do téže doby patří malovaný oválný vývěsní štít lékárny „U černého medvěda“ (Apotheke zum schwarzen Bären) z Vysokého nad Jizerou, mosazný hmoždíř lékárny „U černého medvěda“ v Budišově nad Budišovkou PhMr. Johanna Biera z roku 1800 na dřevěném podstavci - medvědovi, dále pracovní táry novobarokní a novogotická se dvěma váhami. Pracovní stolek lékárníka s řadou zásuvek je znamenitým kusem empírového nábytku. Prvá polovina dvacátého století je zastoupena nábytkem oficíny z berounské „Nové lékárny“ PhMr Václava Bříška. Navrhoval jej roku 1937 pražský architekt Václav Kubík (1903-1966) ve svém typickém stylu třicátých let. V tom období navrhl vybavení asi 40 českých a moravských lékáren. Ve všech regálech (repositoriích), jak už bylo řečeno, jsou vývojově sestaveny lékárenské stojatky, nádoby na uchovávání léčiv a přípravků, z různého materiálu (plech, dřevo, kamenina, fajáns, černý hyalit, porcelán, sklo, červené-rubínové, zelené-uranové, modré, hnědé) od konce 18. do poloviny 20. století.
Na regálech spočívají busty zdravotnických bohů Aeskulapa, Hygiei, významných starověkých léčitelů Hippokrata, Galena. Také strop této místnosti je zdoben freskou s náboženskou tématikou.
Součástí nábytkového vybavení „Nové lékárny“ jsou i dvě lékárenské táry. Prvá, na níž stojí automatická prodejní pokladna značky „National“, je určena ke styku s pacientem, který přišel koupit lék nebo přinesl recept od lékaře. Na něj mu lékárník vydal tovární přípravek, tzv. farmaceutickou specialitu (příklady jsou vidět v zaskleném čelu táry nebo později v páté nebo šesté místnosti). Nebo se podle předpisu lék vyráběl tzv. magistraliter na druhé, kryté táře, aby magistr nebyl rušen přítomnými pacienty. Výrobní činnost na tomto stole znázorňuje jednak tárovací váha, jednak několik třenek (porcelánová, skleněná, nerezová), v nichž si návštěvníci mohou příležitostně zkusit rozdrobňování a mísení látek. Lékárenskou výrobu připomíná velký železný hmoždíř (250 kg) a některé pomůcky a přístroje v nice; jsou to např. skleněný perkolátor pro přípravu tinktur průtokovou extrakcí rostlinných směsí, např. lihem (velký kamenný perkolátor je v páté místnosti), kovový lis, strojek na roztírání a plnění mastí do tub, sterilizátor, síto, měděná pánev, tuhové žíhací kelímky, porcelánový hmoždířek z válečných let 1914-1918 („Aus grosser Zeit“) jako náhrada za bronzový, který se musel odevzdat na výrobu kanónů, zásobnice na vyrobené přípravky aj. Tato výrobní zařízení dokládají, že lékárna vždy měla i laboratoř (tzv. latinskou kuchyni) pro výrobu léčiv a přípravků - ve větších než recepturních množstvích, do zásoby, anebo tzv. domácích specialit.
Ve skříňkách kubíkovských tar je možno vidět ukázky naších i zahraničních továrních léčivých a obvazových přípravků, drobné lékárenské recepturní výrobní nástroje (např. na čípky), obalový materiál, homeopatickou lékárničku, ampulky i injekční stříkačku, vážky aj.
Kontrolně analytický oddíl s reagenciemi a mikroskopem tu připomíná, že lékárník vždy ručil a stále ručí za kvalitu a účinnost vyrobeného a vydávaného přípravku, o čemž se přesvědčoval a přesvědčuje různými analytickými zkouškami a rozbory. Dnes k tomu používá již složitější přístroje, z nichž některé lze vidět i v páté místnosti. Ty nejmodernější ovšem zde v muzeu nemáme, ty je možné prohlédnout si v některé továrně, např. v Léčivech a.s. v Dolních Měcholupech, při exkurzi nebo dni otevřených dveří. Tam je možno také posoudit rozdíl mezi našimi historickými výrobními pomůckami a stroji a nejmodernějším strojovým vybavením a způsobem hromadné výroby léčiv a léčivých přípravků. Naše exponáty (např. tabletovačky v páté nebo šesté místnosti) jsou ovšem nutným vývojovým stupněm k dnešním strojům.
Ve stolových vitrínách je několik příkladů chemického skla, přístroj na dělení prášků do papírových váčků, tzv. kanón, lékárenské etikety a signovací přístroj s písmenovými šablonami, jimiž se daly prakticky psát nové štítky na stojatky a jiné nádoby. Dále jsou tu ukázky česky psaných farmaceutických publikací: 1864 „Seznam slov farmakopey rakouské“, časopisů: nejstarším je „Časopis českého lékárnictva“ z roku 1882 (dřívější byly psány německy), lékopisů: „Dispensatorium medico-pharmaceuticum Pragense“ (Pražské mediko-farmaceutické dispensatorium) z roku 1739 - prvý domácí lékopis, titulní list a značky; „Pharmacopoea Austriaca, Editio quinta.“ (Rakouský lékopis, vydání páté) z roku 1855 - prvý moderně členěný u nás užívaný lékopis, příklad předpisů; „Pharmacopoea Bomemoslovenica, Editio prima“ (Československý lékopis, vydání první) z roku 1947 - prvý československá farmakopea, titulní list. Biblí současného farmaceuta v lékárnách i na jiných farmaceutických pracovištích je „Pharmacopoea Bohemica MCMXCVII“ (Český lékopis 1997), má doplňky z roku 1999, 2000, - je překladem Evropského lékopisu, 3. vydání a je doplněn i specifickými národními články. Ukázku lze vidět ve stolové vitríně v páté místnosti. Několik knižních značek (exlibris) našich farmaceutů doplňuje tento soubor lékopisů.
Na panelech jsou ukázky malířské tvorby PhMr. Jana Hally (Stará lékárna) a Vlado Růžičky (lékárenské zátiší) a také dobová vyobrazení lékáren nebo lékárníků.

- - - Článek byl pořízen z webu ČFM dne 22.11.2019, 22:33:30 - - -